image

Popis objektu

Historie

Dům č. 127/20 byl postaven zároveň s domy č. 128/22 a č. 129/24 stavitelem Emanuelem Dvořákem. Projekt zpracoval architekt Aloise Dlabač společně pro domy č. 119/14, č. 120/12, č. 126/18, č. 127/20, č. 128/22, č. 129/24.

Původní návrh byl 5. 9. 1905 zamítnut, na základě níže uvedeného rozhodnutí:

„ ...ježto staveniště navrženou stavbou příliš do hloubky se zastavuje, což mimoto ani nevyhovuje upravovacímu návrhu, radou městskou dne 4. 8. 1898 schválenému, dle něhož připouští se zastavění do hloubky nejvýše 16metrů. “ Lze se tedy domnívat, že původní návrh počítal se stavbou provedenou do větší než 16-ti metrové hloubky. (Suterénní prostory domu mají stropy „pouze“ 4 metry vysoké.)

Stavební povolení bylo městskou radou uděleno 17. 10. 1905.

18. 1. 1906 byla zahájena výstavba, kterou vedl architekt a stavitel Jan Vejrych. 8. 4. 1907 byla stavba kolaudována.

Celá stavba byla provedena v rekordním čase, s neobvyklou důsledností a ve velmi vysoké kvalitě.

Stropy jsou vystavěny dvojitě pro lepší izolaci, nepřenáší se króčejový hluk. Pro zachování stejné světelnosti mají nižší patra vyšší stropy a větší okna. V prvním patře jsou stropy vysoké 4.05 metru, ve čtvrtém patře jsou stropy vysoké 3,80 metru.

Cihly jsou vícenásobně pálené. Čím nižší patro, tím tvrdší cihly. V celém domě je problém do cihel vrtat, ve sklepě jsou cihly tak tvrdé, že není možné použít sbíjecí kladivo, cihly se musí řezat a následně štípat. Veškeré rekonstrukce v domě jsou i při použití současné techniky problematické.

Každý byt byl vybaven sedmi kachlovými kamny na uhlí, aby byly rovnoměrně vytápěny všechny místnosti. Kuchyně byla vybavena kamny, která zároveň ohřívala vodu v boileru umístěném u stropu v koupelně. V každém bytě dvě toalety, což bylo na danou dobu velmi neobvyklé. Byty byly vybaveny plynovým osvětlením (pozn. punčoška žhavená plamenem plynu). Uhlí do bytů bylo dopravováno osobním výtahem, výtahová šachta je dodnes využívána v nezměněné podobě, pouze strojovna byla přemístěna ze suterénu do posledního podlaží.

Normalizace

V průběhu let byly byty postupně přestavovány a rozdělovány. Na jednom patře místo dvou bytů vzniká až šest samostatných jednotek. Dva byty tak mají společnou toaletu.

Kachlová kamna (až na jedny jediné v celém domě) byla demontována a zlikvidována. Ozdobné štuky byly otlučeny, parkety a dlažba překryty PVC. Pokračuje odstraňování prvků z drahých kovů.

(Mosazné části zábradlí byly již v době světové války použity ve zbrojařském průmyslu.)

Současnost

V devadesátém roce byl dům v rámci restituce vrácen soukromým majitelům. Následně proběhla rekonstrukce, při které byla obnovena velká část historických částí domu. Leptaná skla se secesními vzory do oken a výplní dveří, ozdobné štuky do stropů a stěn obytných místností, parketové podlahy, atd.

Zajímavost

Traduje se, že stavitel Emanuel Dvořák vystavěl luxusní domy za mnohem vyšší cenu, než plánoval, nebyl schopen je za tuto cenu prodat, zkrachoval a ve věku 46 let se oběsil. (zemřel 19. 10. 1907).


© 2023 Rezidence Pařížská 20  |  Všechna práva vyhrazena

» Cookies  |  » GDPR  |  Web powered by: Jan Weisgerber